Božstva v tantře je třeba chápat jako vstupní bránu nebo most mezi dvěma aspekty reality. Buddhismus nemá narozdíl od teistických náboženství žádný pojem Boha stvořitele. Božstvo zde není chápáno jako bůh mající samostatnou entitu a existující mimo lidské vědomí. Je to spíše symbolický aspekt sil objevujících se na rozhraní dvou dimenzí reality, dvou dimenzí bdělého vnímání. V buddhismu se nazývají “relativní pravda” což je svět jevů a forem a “nejvyšší pravda” což je prázdná prostorná a neduální podstata reality.
Při výběru božstva si musíme uvědomit, že pracujeme s archetypální energií. Prostřednictvím meditační a tantrické praxe ji pak vnášíme do života.
Tára
Legenda:
Podle tibetského pojednání Taranatha existovala před dávnými časy ve vesmíru zvaném Rozdělené světlo princezna Džňána-čandra, která byla naprosto oddána Buddhovi. Po každý den přinášela Buddhovi Dundubhisvara („Zvuk bubnu“) a bratrské komunitě (sangha) dary. Tak dosáhla vysokého stavu vědomí zvaný Bódhičitta a plna soucitu usilovala o dosažení osvícení pro všechny bytosti. Žáci jí ale navrhli, aby se modlila za mužskou reinkarnaci a pokračovala jako Bódhisattva a případně se stala Buddhou (aby žena mohla postupovat na duchovní cestě, musí se totiž dle původní buddhistické literatury „stát mužem“). Princezna Džňána-čandra jim nakonec praví:
„Zde není muže, zde není ženy,
žádné ego, žádný jedinec a žádné vědomí
pojem ‚muž‘ či ‚žena‘ tu nemá žádné odůvodnění
a jen vnáší zmatek do běžné lidské mysli.“
A pronese tuto přísahu:
„Mnoho bytostí aspiruje k Osvícení v mužském těle,
nikdo si však nepřeje pomáhat citlivým bytostem v těle ženy.
Dokud tedy nebude sansára zít prázdnotou,
budu pomáhat oněm jemným bytostem,
které prodlévají v těle ženy!“
A stane se tak oddanou svému poslání k záchraně lidí od jejich nevědomosti, že jí Tathagata Dundubhisvara pojmenovává Tarou, anebo Tou, která napomáhá dosažení břehu nejvyššího nesmrtelného vědomí.
V Tibetu věří, že je inkarnována v každé zbožné ženě, podobně jako ve dvou manželkách prvního buddhistického krále Tibetu: v čínské a nepálské princezně, které jsou tu považovány za dvě hlavní podoby Tary: Bílá Tara a Zelená Tara. Třetí aspekt Tary je pak nazýván Červená Tara.
Bílá Tara (sanskrtsky Sitatárá, tibetsky Sgrol-dkar) byla vtělena do čínské princezny. Symbolizuje čistotu a bývá po pravici svého chotě Avalókitéšvary, nebo sedí se zkříženýma nohama a drží otevřený lotosový květ. Většinou mívá tři oči. Bíla Tara, Matka Buddhů, je tou, která poskytuje dlouhověkost a oživuje ty, kdo ji vnímají tak silně, že jsou schopni využít její energii pro svou duchovní praxi.
O Zelené Taře (sanskrtsky Śjámatárá, tibetsky Sgrol- ljang) se věří, že byla inkarnována do druhé, nepálské princezny. Zelenou Tarou se stala, jakmile vstoupila do projeveného světa. Mívá podobu mladé a hravé dívky, zatímco Bílá Tara představuje naopak zralou a moudrou ženu. Zelená Tara je tou nejtrpělivější a nejupřímnější manifestací Tary. Vede nás trpělivě na našem postupu k osvícení. Náleží k rodině Karma, což symbolizuje její zelená barva a je moudrým protějškem transcendentního Buddhy Amóghasiddhi. Bývá zpodobňována sedíc na lotosu, s levou nohou obtočenou stužkou a patou vzhůru a pravou nohou pokrčenou dopředu. Levá ruka je na úrovni srdce s dlaní vpřed, první a čtvrtý prst se dotýkají a ostatní tři směřují vzhůru, což je mudra slibující ochranu. Pravá ruka spočívá na koleni a udržuje mudru štědrosti.
Červená Tara (Kurrukulla) představuje vášeň. Její zlato-červená barva probouzí současně tělesnou i duchovní lásku. Tančí na démonu ignorance (Rahu), kterého přemohla. Její luk a šípy pronikají všechny nesnáze, pravá ruka činí gesto stability a neohroženosti (abayah mudra). Věnec z lebek naznačuje, že se jedná o tibetskou formu Kálí, té, která proměňuje smrt v život. Všem svým následníkům nabízí zdraví a život v radosti.