Jistý žebrák seděl už 30 let u silnice. Jednoho dne šel kolem nějaký cizinec. „Můžete mi dát nějaké drobné?“ zamumlal žebrák a nastavil cizinci starou baseballovou čepici. „Nemám nic co bych vám mohl dát,“ odpověděl cizinec. Pak se žebráka zeptal: „Na čem to sedíte?“ „Je to jen stará bedna,“ odpověděl žebrák „Sedím na ní od té doby, co si pamatuji.“ „Už jste se někdy podíval dovnitř?“ zeptal se cizinec. „Ne?“ odpověděl žebrák „Proč bych to dělal? Nic tam není.“ „Tak se tam podívejte,“ řekl mu cizinec. Žebrák otevřel víko. Ke svému úžasu a radosti zjistil, že bedna je plná zlata.
Já jsem ten cizinec, který nemá nic, co by vám mohl dát. A který vám radí, abyste se podívali dovnitř. Ne do nějaké bedny, ale mnohem blíže: do svého nitra.
„Já však nejsem žebrák,“ namítnete.
Lidé, kteří nenašli své skutečné bohatství, jímž je radost z bytí a hluboký neochvějný klid, jenž tuto radost doprovází, jsou žebráci, i když mají velké materiální bohatství. Hledají radost, naplnění, uznání, jistotu nebo lásku ve vnějším světě, zatímco ve svém nitru mají poklad, který nejen obsahuje všechny tyto věci, ale je mnohem úžasnější než všechno, co nám svět může nabídnout.
Slovo „osvícení“ v nás vyvolává představu jakéhosi nadlidského úspěchu a naše já proti tomu nic nenamítá, ale ve skutečnosti je to přirozený stav prožívané jednoty s bytím. Je to pocit spojení s něčím nesmírným a nezničitelným, s něčím co je téměř paradoxně vámi a co je zároveň mnohem větší než vy. Osvícení je nalezení vaší pravé přirozenosti za hranicemi všech forem. Neschopnost uvědomit si tuto spojitost vyvolává pocit oddělenosti od vlastního já i od okolního světa. Následkem toho vnímáme své já – vědomě či nevědomě – jako izolovaný fragment. Máte strach a jste v konfliktu s vnitřním i vnějším světem.
Buddhova definice osvícení je jednoduchá, je to „konec utrpení“. Na tom není nic nadlidského, že ne? Jako definice je to však neúplné, neboť to říká: co osvícení není: osvícení není utrpení. Co vám však zůstane, když se zbavíte utrpení? To Buddha neříká a z jeho mlčení vyplývá, že si na to musíte přijít sami. Buddha definuje osvícení negativně, aby z toho vaše mysl neudělala něco nadlidského, v co můžete věřit, ale čeho nemůžete dosáhnout.
I přesto však většina budhistů dodnes věří, že osvícení může dosáhnout jen Buddha, a ne oni, alespoň ne v tomto životě.
Moc přítomného okamžiku, Eckhart Tolle